Vůbec poprvé ožívá foyer Bořislavka Centra uměním. Moderní architekturu tu ode dneška doplňují malby a sochy dvou významných současných českých tvůrců - malíře Pavla Roučky a sochaře Jakuba Flejšara. Výstavu s názvem „Figura a pozadí“ pořádá ve svém sídle skupina KKCG a je volně přístupná. 

„Chceme, aby Bořislavka Centrum bylo místem, které žije a kde se lidé setkávají i z jiných důvodů, než je práce nebo nakupování. Proto budeme ve veřejných prostorách Bořislavka Centra pořádat kulturní a společenské akce. Jsem moc rád, že tento plán zahajujeme výstavou skvělých umělců, jakými jsou Pavel Roučka a Jakub Flejšar,“ popisuje Petr Pujman, generální ředitel společnosti KKCG Real Estate Group, která komplex budov Bořislavka Centra postavila.

Pavel Roučka, jenž letos oslaví 80. narozeniny, je přední český malíř, grafik a ilustrátor. „Má za sebou více než sto výstav, což představuje vážnou zkušenost s instalací obrazů v nejrůznějších prostorách: od galerijních a muzeálních, po sakrální, kancelářské nebo tovární,“ popisuje kurátorka výstavy Maya Lukas a doplňuje: „Jakub Flejšar má k dispozici kromě interiéru často i veřejné prostory jako jsou historická náměstí nebo parky. Jeho práce jsou přímo dělané pro daný prostor.“ Uspořádání výstavy v netypickém a negalerijním prostoru tak bylo pro oba umělce zajímavou výzvou.

Foyer, kde se výstava koná, je samo o sobě uměleckým dílem. Prosvětlený a velkorysý prostor připomíná galerii moderního umění. Dominuje mu epifyt Zdeňka Sendlera - dílo uprostřed vodní plochy tvoří 76 akátových kůlů, které jsou osazeny čtyřmi tisíci zelených i kvetoucích rostlin. Atmosféru zde dokresluje stropní osvětlení „Ledovec“ Maxima Velčovského vyrobený v české sklářské firmě Lasvit.

„Považuji za velké privilegium v takovém prostoru cokoli realizovat, zvlášť když se jedná o první výstavu. Je to světová architektura, které v Praze moc není. Tato budova má šarm, pro mě je to tady víc než moderní galerie. Jestli má výtvarné umění žít, musí se propojovat s lidmi a to je přesně tento případ,“ zdůrazňuje malíř Roučka.

Na návštěvníky v tomto jedinečném prostoru čeká celkem 15 obrazů malíře Roučky a čtyři skulptury sochaře Flejšara. Jedna je přímo uprostřed „džungle“ epifytu, velká socha s názvem Sedící červená figura má své místo na venkovní terase.

Oba umělci jsou spolu silně provázaní – a to nejen umělecky, ale i osobním vztahem. Jakub Flejšar vyrůstal jako nevlastní syn Pavla Roučky. Mají za sebou několik společných výstav, vzájemně se respektují a inspirují.

Pro Jakuba Flejšara je výstava speciální i díky tomu, že je to pro něj domácí prostředí – sám bydlí nedaleko Bořislavka Centra na Praze 6. A o svých sochách zde přemýšlel už od chvíle, kdy viděl architektonický návrh moderního komplexu. „Jakožto obyvatel Prahy 6 si pamatuji prostor na Evropské ulici v době, kdy budovy od Aulík Fišer architekti ještě nestály - omšelá stěna, zašlá autobusová točna, takový zvláštní, depresivní, nesmyslný prostor bez zeleně a bez chuti. Od okamžiku, kdy byl jasný tvar budov a prostoru kolem nich, jsem si začal vymýšlet plastiky, které by se sem hodily. A jak to tak život pěkně umí zařídit, nakonec si své uvažování nad tímhle výjimečným prostorem můžu ověřit v praxi,“ říká sochař Flejšar.

Výstava, kterou zahájila vernisáž 12. dubna, je volně přístupná široké veřejnosti až do půlky června. Návštěvníci se sem dostanou výtahem z nákupního centra Bořislavka či přímo z Evropské ulice (vchod do KKCG a Sazky). Prostor bude zájemcům o současné umění otevřen ve všední dny od 10 do 18 hodin a o víkendech od 13 do 18 hodin.

Pavel Roučka (79 let)

Věnuje se malbě, kresbě a litografii. Svá umělecká díla vystavoval na třech kontinentech. V roce 1996 řídil kurz litografie na Akademii umění v Maastrichtu, v období let 1993 - 2004 vedl kurzy kresby na letní umělecké Akademii v německém Frauenau. Francouzská vláda ocenila jeho umělecký přínos řádem Chevalier dan l´ordre des palmes academiques (Rytíř řádu akademických palem).

Pro jeho tvorbu jsou typické expresivně pojaté figurální kompozice a neobvykle působivá barevnost. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných galeriích Česka, i zahraničí.

Jakub Flejšar (41 let)

Pochází z umělecké rodiny, je vnukem významného českého grafika Josefa Flejšara. Jeho maminka je známá módní návrhářka, s jejímž druhým manželem malířem Pavlem Roučkou Jakub vyrůstal. 

Tvorbu Jakuba Flejšara charakterizují figury, hlavy a další fragmenty lidského těla, které ve tvůrčím vývoji autora nabývají postupně až abstraktních forem. Prostorově rozměrná díla vytváří Jakub nejčastěji ze dřeva a kovu. Kromě umění je jeho vášní i sport – je bývalým úspěšným českým reprezentantem ve snowboarcrossu. Působil také jako trenér Evy Samkové, trénování juniorů se věnuje dodnes.  

O Bořislavka Centru:

Komplex budov Bořislavka Centrum postaven v roce 2021 a jde zatím o největší projekt, který realizovala společnost KKCG Real Estate Group. Urbanistické řešení vzešlo z mezinárodní architektonické soutěže, které se zúčastnilo deset renomovaných českých i světových ateliérů. Jako vítězný byl vybrán návrh pražské architektonické kanceláře Aulík Fišer Architekti a jeho hlavními autory jsou architekti Jan Aulík a Leoš Horák.

Čtyři budovy, které připomínají krystaly, nabízí celkem 30 tisíc metrů čtverečních kancelářských a 10 tisíc metrů čtverečních maloobchodních ploch. Centrum získalo několik mezinárodních ocenění, například v soutěži International Property Awards 2019-2020 zvítězila v kategorii Best Mixed-use Architecture Europe a Best Office Development Europe. V soutěži World’s Best zvítězilo v kategorii Best International Office Development.

            

Česko-čínská výstava nazvaná Kontrast a kompromis představila dílo dvou umělců: ze Šanghaje pocházejícího A Haie a pražského rodáka Pavla Roučky. Oba umělci, kteří se těší velkému ohlasu ve svých rodných zemích, pracují se specifickými výrazovými prostředky reflektujícími prostředí, ze kterého pocházejí. Ačkoli by vlastní náplň projektu vyzývala k srovnávací konfrontaci kontrastujících aspektů jejich tvorby, výstava si kladla za cíl naopak zdůraznit šlechetnou a fascinující roli umění jakožto média přibližujícího dvě odlišné kultury.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo 27. listopadu 2018 v 18 hodin v Sále Imperial Lobkowiczkého paláce. Pořadateli akce byli Shanghai Bamboo Art Center and L’Étincelle Art Space ve spolupráci s Cum Arte.

Partnery a sponzory projektu byli New iPicture Media Co. Ltd, Shanghai Qian Mo Culture Communication Co. Ltd. a Shanghai Gubao Investment, Co. Ltd.

                                              

Výstava byla slavnostně zahájena v pondělí 15. května 2017 v 18 hodin ve 4. patře administrativní části budovy PALLADIA.

○ Úvodní slovo: Ing. Petr Hejma, člen správní rady Nadačního fondu Lucie 
○ Hudební vystoupení: YANNA
○ Prezentace: Nadační fond Lucie

Výstava je prodejní a přístupná každý pracovní den 10-17 hodin po nahlášení se na recepci kancelářské sekce PALLADIA, vstup nalevo od vchodu do nákupního centra.

Jedno z vystavovaných děl bude v prosinci vydraženo na benefiční aukci, jejíž výtěžek poputuje na konto Nadačního fondu Lucie.

Komentovaná prohlídka k výstavě za účasti umělkyně proběhla 19.6.2017 v 17:30. 

Druhá komentovaná prohlídka k výstavě za účasti umělkyně proběhne 14.11.2017 v 17:30.

V případě zájmu o skupinové prohlídky s kurátorkou či individuální komentovanou prohlídku kontaktujte prosím Mayu Lukas. Těšíme se na vaši návštěvu!

→ http://cumarte.cz/
→ http://cum-arte.tumblr.com/

Koláže Elen Michajlovové nesou punc pop-artu a avantgardy, kořeněné ingrediencemi z tvorby dvou zdánlivě nesourodých umělců – předního českého kolážisty Jiřího Koláře a dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena, který se kromě psaní a cestování věnoval také práci s papírem a je právem považován za předchůdce dadaistické a surrealistické koláže. Michajlovová s oběma umělci sdílí náklonnost ke skládání a multiplikaci. S Kolářem ji pojí především systematické kompoziční techniky a různá lomená zkreslení s efekty bizarních zrcadlových síní, s Andersenem pak jak upřímná až nutkavá záliba ve stříhání a lepení s neodmyslitelným terapeutickým účinkem, tak vypravěčský talent. Michajlovová totiž prostřednictvím přeskládání ready-madeového materiálu převypravuje epizody z dějin popkultury. Všechny její koláže jsou součástí jednoho souborného příběhu o hledání nové formy syntézy, kterému dominují motivy doslova vystřižené z putování napříč populární vizuální kulturou 20. století. 

Její kaleidoskopické kompozice lze také zasadit do imaginárního, lehce subverzivního dialogu s Andersenovou nejznámější povídkou o Sněhové královně, v jejíž zápletce figurují rozmetané střepy obřího kouzelného zrcadla deformujícího skutečnost. Pokud se takový střep člověku dostane do oka a následně do srdce, zkreslí vnímání světa k horšímu. V postmoderní verzi příběhu od Michajlovové se z chladné panovnice mrazivých krajin světa i duše stává žhavá Marilyn, královna Hollywoodu, jejíž lascivní podobizna musí být roztříštěná na střepy, aby mohla být následně vyjevena v novém světle, které umožňuje i v masové kultuře spatřit doposud nevídanou, nekomplikovanou krásu. Koláže Michajlovové z našich očí vyjímají střepy deformujících předsudků a stereotypů, které při přeskládání zapadají téměř jako prefabrikované dílky puzzle do nových konstelací, díky nimž se svět okolo nás znovu vyjevuje jako bytostně krásný. 

Pražská rodačka Elen Michajlovová začínala expresivně-realistickou malbou, ale nakonec se našla v koláži. Nejraději pracuje s výstřižky z namnožených kopií materiálů umělecko-fotografické či propagační povahy, které systematicky sestavuje do zhuštěných, dynamických obrazců, lineárních sekvencí či geometrických kompozic. Nadání pro skladbu plně rozvíjí také v kombinaci motivů. Ve svých kolážích si nadšeně pohrává s odkazy pop-artu, hollywoodského glamouru, amerických jazzových let i s poetikou vizuálních reprezentací soudobé společnosti přesycené křiklavou reklamou. Nachází potěšení v precizně vykonané manuální práci, i proto své koláže vytváří tradičním stylem bez jakékoliv digitální postprodukce a nechává se volně inspirovat charakterem materiálu. Vystavuje po věhlasných galeriích v Praze i po celé České republice. Její díla jsou součástí soukromých sbírek v New Yorku, Miami, Londýně či Düsseldorfu.

(O. Kovaříková)

                                                                                                   

Středobod tvorby Jitky Anlaufové představuje příroda. K ní dostředivě směřuje, z ní odstředivě vyrůstá. Příroda je v jejím pojetí prvním i posledním horizontem, fascinujícím kompendiem inspirativních procesů, fenoménů, forem i obsahů, ať už zjevených či vytušených. Udává přirozený rytmus, snoubící cykličnost s neodvratným lineárním směřováním kupředu. Je spásným útočištěm, místem pro bytí a kontemplaci, ale též objektem analyzujícího pohledu. Je fyzická a meta-fyzická zároveň, bez potřeby systematické kategorizace. O syntetizujícím autorském gestu a mystické součinnosti fyzického a meta-fyzického svědčí osobitá fúze prvků příznačných pro figurativní malbu vědecké ilustrace a spirituálně laděnou malbu abstraktně-expresivní.

Obrazy Jitky Anlaufové přímo vzkvétají přírodními formami. Vrstva za vrstvou se postupně rozvíjejí jako květy v rozpuku a cirkulují kolem magnetického gravitačního centra malířčina empatického nitra splývajícího s přírodou. Souborně nahlížená vytvářejí jakýsi osobitý atlas duševních krajin a paměťových map, kterým dominuje květena přirozená naším zeměpisným šířkám. Sériová vyobrazení generativních orgánů rostlin prodlužují a zesilují dojmy z pobytu v přírodě a zároveň zaznamenávají její dynamickou proměnu v průběhu času. Subtilní přechody mezi barevnými hmotami navozují hypnotické zdání hloubky a geografické členitosti prostoru. Bělavé pruhy horizontálního a vertikálního směřování vyvolávají elektrizující dojem pulzujících energetických polí či slapových jevů. Možné vysvětlení je prosté. Jitka Anlaufová se totiž kromě české pevninské krajiny nechává hojně inspirovat také severskými přímořskými scenériemi s divokými příboji, tajemnými liniemi horizontu a barevně odstíněnými, neustále se mísícími, monochromně laděnými masami vody a písku. Její srdce však navzdory velké náklonnosti vůči Severu patří šumavské krajině.  

Přední česká akademická malířka Jitka Anlaufová (*1962) působí na umělecké scéně od devadesátých let. Během své kariéry vystavovala na sólových i skupinových výstavách v České republice a v zahraničí, namátkou v Rakousku, Nizozemí, Německu, Velké Británii či USA. Její díla jsou zastoupena v mnohých soukromých sbírkách a vybranými plátny se pyšní též sbírka moderního umění Národní galerie v Praze.  Kromě malířství se věnuje počítačové grafice.  

(O. Kovaříková) 

Slavnostního setkání s umělkyní v rámci programu Meet the Artist proběhlo 22. listopadu v 18 hodin. Úvodní slovo pronesl uznávaný český umělec, kurátor a publicista Radan Wagner. O hudební vystoupení se postarala Natálie Hošková, která zahrála na violoncello. 

Výstava je prodejní a přístupná zdarma každý pracovní den od 10 do 16 hodin (od listopadu 2016 do února 2017) po registraci na recepci kancelářské sekce PALLADIA, nám. Republiky 1, Praha, vstup nalevo od hlavního vchodu do nákupního centra. 
Skupinové komentované prohlídky možné po domluvě s Mayou Lukas, mlukas (at) cumarte.cz.

• FB EVENT

• oficiální web Jitky Anlaufové

• rozhovor s umělkyní

                                                                   

Kateřina Štenclová (*1959), která své první umělecké krůčky podnikala za éry hlubokého komunismu, odjakživa nevyhnutelně prahne po svobodě v tvorbě i v životě. I proto propadla tajům terapeutického světa barev, zjevujícího se i v těch nejdrobnějších zrnkách malířského pigmentu. Její barvité universum se nenechá ničím svázat, rozpíná se intuitivními tahy štětce a dialogy monochromně laděných ploch mimo diktované hranice plátna. Svědkem jsou jí podkladové igelity nesoucí otisky exaltovaných malířských gest prahnoucích po završení, které je ale možné pouze mimo uzavřené území plátna.

S nadšením a objevitelskou vášní si pohrává se zdánlivou jednolitostí sytých textur, které se z povzdálí sice jeví jednobarevné, ale zblízka odhalují ty nejjemnější odstíny a témbry. Zajímá ji, jak přirozený svět stimuluje představivost odpoutanou od pouhého napodobování a rekonstrukce okem spatřeného, jak je možné zachytit atmosféru okamžiku zaujetí fenomény světa a jak koncentrovaný prožitek transponovat do abstraktního modu, aniž by se ztratil intenzivní emoční náboj. V síti jejího vesmíru není bludného vlákna, vše je spleteno v jednu časoprostorovou konstelaci popírající jakékoliv vnucované hranice. V současném světě bitů, který převádí světlo hvězd do barevného spektra prostřednictvím digitálních přístrojů, uznává jako arbitry vztahování se ke světu především své přirozené smysly, ale také tuší jinou možnost vhledu. Toto jiné vidění převádí do viditelného světa intuitivními pohyby svého těla.

Akademická malířka Kateřina Štenclová aktivně vystavuje od roku 1984 a je držitelkou mnoha ocenění. Její díla jsou zastoupená mimo jiné ve sbírce Národní galerie v Praze či v Alšově jihočeské galerii. Krom malířské tvorby se věnuje rovněž pedagogice.   

(O. Kovaříková) 

Výstava abstraktních pláten významné české akademické malířky KATEŘINY ŠTENCLOVÉ probíhá v Palladiu na 4. patře kancelářské sekce od 18. dubna až do 30. září 2016.

Komentovaná prohlídka k výstavě proběhne 21.června v 17.30. Prosíme zájemce, aby se chvilku před ohlášeným termínem shromáždili v lobby kancelářské sekce Palladia, vstup z nám. Republiky 1 nalevo od vchodu do nákupního centra. Více informací na našem FB. 

Výstava je prodejní a veřejnosti přístupná skrze recepci kancelářské sekce Palladia, nám. Republiky 1, Praha, každý pracovní den od 9 do 17 hodin. Je rovněž možné si ji prohlédnout společně s kurátorkou Mayou Lukas po předchozí domluvě. 

Těšíme se na Vaši návštěvu!

• FB event
• oficiální web Kateřiny Štenclové
• rozhovor s Kateřinou Štenclovou

                            

... u příležitosti vernisáže umělcových nejposlednějších pláten a objektů.

Výstava z cyklu Meet the Artist bude probíhat až do 29.2.2016 a bude možné si ji prohlédnout kdykoliv po individuální domluvě s Mayou Lukas. 

V Chaberových plátnech se neustále navrací motiv města. Jeho mistrně komponované, neustále se rozpínající a zmnožující labyrinty městských palimpsestů nejsou jen pouhým zabydlováním tušených územních plánů forem, nýbrž i produkty harmonické kolaborace mezi spontánními vjemy a selektivními paměťovými záznamy. Plátna Milana Chabery, brilantně komponovaná prostřednictvím součinnosti intuice a paměti, poskytují hojné indicie k nesčetně možným interpretacím. Podléhají implicitně přítomnému řádu vyvěrajícímu z konstelací expresivních siluet a sytě barevných útvarů. Připomínají jakési střepy reality poslepené do vrstevnatých obrazců. Sytá barevná škála a kontrastní užití teplých a studených barev přebírají často perspektivní funkci. Impulzivní výrony alchymisticky namíchaných barev deroucích se na povrch plátna jsou neochvějně porobeny rozhodnými a hutnými obrysy. Linie precizně ovládnutých forem se po plátnech rozpínají jako provazochodecká lana napjatá mezi čistou abstrakcí a sedlinami realismu, balancující nad hlubinou prvotního amorfního chaosu, který vyžaduje autorské gesto zkrocení. Zaškobrtnutí je nepřípustné.

           Milan Chabera není idealistickým umělcem popírajícím realitu materialisticky zaměřené společnosti. Velmi dobře si uvědomuje potřebu vyvrátit umělecké sféře autodestruktivní iluzi nekomerčnosti. Usilovně apeluje na otevřené přijetí komerčního aspektu umění ve společnosti. I proto své dílo prezentuje jako ucelenou uměleckou značku, jejíž jednotlivé artefakty se pyšní dvakrát stvrzeným autorstvím - jak ve formě tradičního podpisu, tak v podobě razítka s logem. Propojení ručního podpisu s logem programově stvrzuje intenzivní pouto mezi umělcem přirozeně tvořícím díla pro kupující publikum a kupcem hledajícím uměleckou investici s puncem kvality.

          Milan Chabera, který v loňském roce oslavil jubilejní šedesáté narozeniny, vystavuje pravidelně už přes tři desetiletí, přičemž má za sebou více než 120 výstav doma i v zahraničí a jeho obrazy jsou zastoupeny v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Neomezuje se pouze na dvojrozměrnou tvorbu, kromě malby a kresby se věnuje také sochařství. 

• FB event
• oficiální stránky umělce
• rozhovor s Milanem Chaberou

                                                                         

Komentovaná prohlídka expozicí po domluvě.

Autorčina oficiální webová stránka zde.

                 

Výstava pláten Richarda Kočího, Romana Franty a Václava Bláhy, doplněná skleněnými plastikami manželů Evy a Petra Vlčkových.

Komentované prohlídky po domluvě.

Těšíme se!

                

Charakteristickým obsahem obrazů Ewy Nemoudry jsou figurální kompozice přecházející místy až v žánrové scény, jejichž poetika je dosahována specifickým rukopisem zjednodušujícím obrazové komponenty často až na znak, při skladebném uspořádávání blízkém dětským vystřihovánkám. 

(Poetika obrazů Ewy Nemoudry, Ivo Janoušek, Praha: 1995)

www.ewanemoudry.cz

                                 

Od středy 4. prosince 2013 probíhá v budově Praha City Center výstava nadějných českých umělců pod názvem Mladí čeští umělci / YCZA. Dvacet umělců, vesměs absolventů či studentů českých vysokých uměleckých škol, představuje své figurativní a abstraktní obrazy, sochy a fotografie. Řada z nich má za sebou navzdory svému mládí již zajímavou uměleckou dráhu a slaví úspěchy u nás i v zahraničí.

Vernisáž výstavy byla uspořádána ve spolupráci s galerií Dvorak Sec Contemporary a neziskovou organizací Domov Sue Ryder. Výstavu uvedla Tara Semenov (z Galerie DSC), která se celého projektu zhostila po kurátorské stránce. O hudební zpestření večera se postaralo duo U4P. Výtěžek závěrečné benefiční dražby obrazu Zdeňka Spoura putoval na konto Domova Sue Ryder.

Výstava je prodejní a koná se již tradičně v 1. patře budovy Praha City Center, Klimentská 46. Potrvá do 30. května 2014. Je přístupná veřejnosti každý všední den od 10 do 17 hodin.

Své práce představují:

Alena Adamíková, Dominika Blaszczyk, Jana Bubelinyová, Natalie Chalcarzová, Petr Dub, Marek Číhal, Jonáš Csezaný, Dalibor David, Denisa Hřičiščová, Václav Kočí, Denisa Krausová, Oliver Marsden, Jaromír Novotný, David Pešat, Zdeněk Spour, Ira Svobodová, Martina Šedová, Evžen Šimera, Pavel Šmíd, Zdeněk Trs

             

Akademická malířka Jitka Štenclová vystavuje své obrazy ve čtvrtém patře budovy Palladium, Náměstí Republiky, Praha 1.

Vernisáž proběhla 26. listopadu za účasti Cyrila Höschla, Jiřího Anderle a Richarda Druryho.

           

13. května 2013 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné prodejní výstavy Radana Wagnera s názvem Stavy a procesy. Tato vernisáž byla uspořádána ve spolupráci s neziskovou organizací Centrum Narovinu, která pomáhá realizovat charitativní programy v Africe.  

Malíř, publicista, výtvarný kritik a kurátor Radan Wagner (1958) představil své obrazy z posledních let. Tento umělec nastoupil na českou výtvarnou scénu v druhé polovině osmdesátých let. Je to malíř abstraktní orientace, která směřuje k osobitě chápané, měkké geometrii. V poslední době se Wagner prezentoval na řadě výstav samostatných (např. v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči, 2012, nebo v Galerii Dolmen v Praze, 2010), ale i společných či tematických u nás i v zahraničí.

Radan Wagner daroval pro účely charitativní aukce svůj obraz „Anděl“, který se během vernisáže vydražil za trojnásobek vyvolávací ceny. Výtěžek byl věnován komunitnímu centru Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni, jehož výstavbu a provoz zaštiťuje právě nezisková organizace Centrum Narovinu. Dražby se ujal patron nadace Otakar Brousek ml. a Simona Heřtusová, místopředsedkyně nadace.

              

7. listopadu 2012 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné výstavy umělkyně Zdeny Šafka Řehákové s názvem Cesty. Tato vernisáž byla uspořádána ve spolupráci s neziskovou organizací Fond ohrožených dětí, která pomáhá týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem. Výstava představila průřez tvorbou posledních let.

Častým motivem děl Zdeny Šafka Řehákové je lidská postava. Obrazy zachycují pátrání umělkyně po harmonii vztahů mezi jednotlivci a mezi člověkem a přírodou. Druhým oblíbeným tématem jsou krajiny, které svojí intenzivní barevností zachycují poetické zastavení umělkyně v prostoru a čase.

Paní Řeháková a její manžel mají tři dcery a další tři děti v pěstounské péči. Proto si umělkyně vybrala charitativní organizaci Fond Ohrožených dětí a věnovala jí svůj pastel „Viadukt v Kryštofově údolí“, který se během vernisáže vydražil ve prospěch organizace. Dražby se ujal patron Klokánka Tomio Okamura a paní kurátorka Maya Lukas. Při dražbě byla přítomna předsedkyně organizace dr. Marie Vodičková, která organizaci návštěvníkům vernisáže představila.

                

22. května 2012 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy sklářské výtvarnice Miluše Roubíčkové s názvem „50 LET POP ARTU VE SKLE“. Výstava představila skleněné objekty s vysokou historickou hodnotou, které umělkyně vytvářela od padesátých let 20. století. Už před slavnou dobou světového pop artu se inspirovala obyčejnými věcmi z běžného života, jakými jsou například květiny ve váze, pestrobarevné bábovky, sáčky, bonbony nebo zmrzlina. Sklářskému umění tak dala jinou tvář a nové pojetí.  Po dlouhé době umělkyně vystavovala samostatně bez svého manžela Reného Roubíčka. Tato unikátní výstava byla senzací nejen pro Praha City Center.

Miluše Roubíčková, která v roce 2012 oslavila neuvěřitelných 90 let, patří k předním osobnostem českého sklářského umění. V roce 1957 získala stříbrnou medaili na trienále v Miláně a rok na to byla oceněna Grand Prix v Bruselu. Takovýmto mezinárodním ohlasem se může pochlubit jen málo českých výtvarníků. 

  

24. listopadu 2011 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné prodejní výstavy malířky Aleny Beldové s názvem „Vzpomínky na krajinu“. Tato vernisáž byla uspořádána ve spolupráci s neziskovou organizací Domov Sue Ryder, která od roku 1998 pečuje o seniory, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých a zajišťuje jim tak důstojné stáří. Zástupkyně organizace Šárka Augustinová a kurátorka výstavy paní Maya Lukas se ujaly dražby obrazu Aleny Beldové „Kočka v zahradě“, jejíž výtěžek byl organizaci Domov Sue Ryder věnován.

 Alena Beldová se po ukončení VŠUP v Praze v roce 1985 zaměřila především na textilní design. Navrhovala látky pro několik českých a rakouských dílen a továren. Současně se věnovala i volné malbě. V roce 1999 navštívila Bretaň a divoká krása bretaňského pobřeží ji přivedla k rozhodnutí malovat krajiny. 

               

Vernisáž obrazů a kreseb Jiřího Mocka nazvanou „Zastavení“ uvedl básník Jaroslav Holoubek společně se zpěvačkou Radou Fišarovou, patronkou nadačního fondu Slunce. Součástí večera byla benefiční aukce ve prospěch tohoto fondu.

Malíř, kreslíř, ilustrátor a grafik Jiří Mocek (1945) vystudoval scénickou techniku na SUPŠ v Praze v letech 1960 – 1964 u J. Šáchy. Po absolutoriu vystřídal několik scénografických povolání. Od roku 1976 se věnuje volné tvorbě. Je zastoupen mj. ve sbírkách Národní galerie v Praze a galerie Baukunst v Kolíně nad Rýnem. Mockovy obrazy se vyznačují imaginativností a blízkostí malířské poetice verismu. 

   

23. listopadu 2010 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné prodejní výstavy akademické malířky a ilustrátorky Markéty Laštuvkové s názvem „Skryté zahrady“.  Na vernisáži spolu se spisovatelkou Martinou Komárkovou představila svoji nejnovější knížku „Pohádky z Kunratického lesa“ za přítomnosti autora textu, doyena českých pohádkářů Arnošta Víta. Program vernisáže doplnili malí čtenáři, kteří v krátkém vystoupení upozornili na Emily klub - organizaci zabývající se podporou integrace dětí z dětských domovů mezi děti z „normálně“ fungujících rodin. 

Markéta Laštuvková vystudovala v letech 1987 – 1996 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky profesora Čepeláka a profesora Kokolia. V rámci studia absolvovala tříměsíční stáž v Austrálii na Canberra School of Art. Od 90. let vystavovala na mnoha samostatných i společných výstavách. V roce 2009 získala výroční cenu nakladatelství Albatros za dětskou ilustraci. V současné době se věnuje volné tvorbě a ilustracím.

           

13. května 2010 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné prodejní výstavy malíře a grafika Jiřího Votruby s názvem „Globální portrét“. Tato vernisáž byla uspořádána ve spolupráci s Projektem Medela nadačního fondu Asante Kenya, který usnadňuje život dětem v těžkých životních situacích. U příležitosti vernisáže byly vydraženy kresby Lacoste a Converse Jiřího Votruby. Výtěžek této benefiční aukce byl věnován Projektu Medela. Výstavu uvedla a moderovala Lejla Abbasová, zakladatelka nadačního fondu Asante Kenya.

Jiří Votruba je jeden z nejznámějších autorů pražské vizuální kultury. Vystavoval na téměř padesáti samostatných výstavách doma i v zahraničí, od Rakouska, Německa, Velké Británie až po Japonsko, Súdán nebo Egypt. Rád cestuje a zážitky z takzvaných ztracených rájů, jakými jsou Madagaskar nebo Tobago, mu přinášejí inspiraci pro jeho tvorbu. Maluje v tematických cyklech (květiny, uživatelské manuály, bazény, boty, apod.). V poslední době je fascinován hromadnou spotřebou a její svůdností. 

              

7. října 2009 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné prodejní výstavy výtvarnice Anny Chmelové. Výstavu s názvem „Duální Destinace“ uvedla Mgr. Kateřina Telnarová, kurátorka Národní Galerie pro vzdělávací činnost.

Pro Annu Chmelovou je Destinace cíl cesty a místo určení, které je možné vidět z nadhledu i podhledu, ale rovněž z pohledu z vnitřku ven a z vnějšku dovnitř. Tuto vnímatelnost ze dvou rozličných úhlů označuje jako Duálnost.

Anna Chmelová je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, konkrétně ateliéru profesorky Adély Matasové pro konceptuální a intermediální tvorbu. Od roku 1995 vystavuje a zúčastňuje se uměleckých projektů v České republice, Německu a Holandsku.

            

13. května 2009 proběhla v budově Praha City Center vernisáž samostatné výstavy umělkyně Ewy Nemoudry s názvem „Magické kouzlo malého světa“. Tato vernisáž byla uspořádaná ve spolupráci s projektem Světluška Nadačního fondu Českého rozhlasu, který pomáhá dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením. U příležitosti vernisáže byl vydražen obraz Ewy Nemoudry „Děvče se sirkami“. Výtěžek aukce ve výši 25.000 Kč byl věnován projektu Světluška.

Ewa Nemoudry je malířka, grafička, ale i módní a kostýmní návrhářka, která nezapře svou tvorbou studia na pražské UMPRUM u Josefa Svobody, jednoho ze světově uznávaných scénografů. Obrazy Ewy Nemoudry - akryly, akvarely, koláže a litografie - představují figurální kompozice, které přecházejí místy ve scény. Jejich specifické poetiky autorka dosahuje pomocí příznačného zjednodušujícího rukopisu, který lze připodobnit k dětským vystřihovánkám. Živá fantazie umělkyně oslavuje každodenní život v symbióze se světem snů.

Od 80. let Ewa Nemoudry vystavovala své obrazy v českých městech, ale také v Barceloně, Vídni, Ženevě, Frankfurtu nad Mohanem, Kronachu, Krakově nebo také v Japonsku. Její obrazy jsou součástí soukromých sbírek po celém světě.

            

12. listopadu 2008 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy výtvarníka Jaromíra Máslera. Výstavu s názvem „Adam a Eva dnes“ uvedla PhDr. Rea Michalová, kurátorka Národní Galerie. O hudební doprovod se postaral profesor Miroslav Petráš a jeho violoncello.

Malíř Jaromír Másler je členem Středočeského sdružení výtvarníků UVU. Od roku 1988 pravidelně vystavuje v České republice, Rakousku, Německu, Itálii, Polsku, Rumunsku a v Lichtenštejnsku.
V 80. letech se věnoval především figurální malbě. Potom následovalo období geometrické abstrakce. Od roku 2005 se vrací zpátky k figuře. Dominantní výtvarnou technikou je olejomalba na plátně. Másler dává přednost teplým a jasným barvám, aby vyjádřil u svých postav radost a optimizmus. Jásavé barvy tak často symbolicky kryjí melancholii, lhostejnost a odcizení muže a ženy v současné přetechnizované společnosti. Přestože se jeho figury často objevují s mobilním telefonem v rukou, nedokážou už spolu komunikovat a nalézat krásu života ve své přirozenosti. Jaromír Másler volí ve svých obrazech poměrně ostré kontrasty a tímto upozorňuje na protiklady běžného života.

            

17. června 2008 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy "GATEWAY", která představila skleněná a bronzová díla Evy a Petra Vlčkových. Výstava nabídla návštěvníkům výběr z  dosavadní tvorby autorů doplněný o nejnovější díla. Výstavu uvedl Mgr. Jaroslav Vanča.

Petr a Eva Vlčkovi jsou absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové, a přestože se jedná o manželskou dvojici, jejich inspirační zdroje a díla jsou velmi odlišná. Oba se snaží udržet si v tvorbě odstup a tvůrčí svobodu. Petr Vlček se věnuje bronzu, grafice a sklu. Eva Vlčková se zaměřuje výhradně na sklo. V době, kdy uspořádali svoji první společnou výstavu v londýnské "Glass Gallery", se stali nejprodávanějšími českými umělci v Anglii.

             

4. prosince 2007 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy sochaře a malíře Richarda Kočího. Výstava představila umělcova díla mapující posledních 20 let vývoje. Součástí večera bylo originální hudební vystoupení vokálního kvarteta Yellow Sisters.

O výstavě umělec promluvil sám: „Název výstavy, Gravitace, je určitá metafora neviditelné síly, která nás přitahuje a pohání někam do neznáma. Je to jakýsi směr, nebo směřování k něčemu vysněnému, ale ne zcela zřetelnému. Gravitace v tomto případě má znamenat i návrat k malbě. V polovině osmdesátých let jsem přerušil sochařskou tvorbu a začal jsem malovat. Po třinácti letech jsem se vrátil k trojrozměrné dimenzi a devět let jsem se jí věnoval prakticky výhradně. Teprve minulý rok jsem se pokusil opět něco namalovat v souvislejší podobě.

Obrazy, které vznikly po dlouholeté odmlce, byly jakési prodloužení mé sochařské práce na plátno a to mne úplně neuspokojovalo. Chtěl jsem se odpoutat od objemu a tvaru. Před dvěma lety jsem odstěhoval ateliér za Prahu a je možné, že se spojení s přírodou promítlo do mé práce. Poslední práce jsou krajiny. Těmito obrazy jsem chtěl zachytit elementární sílu přírody, ale zachovat její krásu. Snažím se propojit klasickou malbu s dobou, ve které žiji a hledám způsob jak naznačit jednoduchost v širším významovém kontextu.

Myslím, že tato výstava je divácky zajímavá i pro svou rozmanitost. Obsahuje práce z posledních dvaceti let, což znamená velké stylové rozdíly. Výstava není míněna jako retrospektivní, to v žádném případě, ale poslouží jako menší průřez mojí obrazovou tvorbou a divák může porovnat změny a shody v různých životních etapách.“

              

6. června 2007 proběhla v budově Praha City Center vernisáž prodejní výstavy Lenky Čermákové a Richarda Čermáka. V Praze tak byly poprvé k vidění skleněné sochy, které autoři vytvořili společně jako autorská dvojice. Součástí večera bylo originální hudební vystoupení skupiny Bluesberry.

Lenka Čermáková se ve své práci nejprve soustředila na tvorbu v oblasti dutého, foukaného skla, většinou malovaného. Její forma postupně nabírala a monumentalitě, až vyvrcholila vytvořením vlastního originálního stylu.

Richard Čermák tvořil zpočátku rustikální formy taveného skla. Časem tyto formy zjednodušil a dodal tvarům architektonické prvky.

             

22. března proběhla v budově Praha City Center vernisáž Petra Faltuse a Petera Balhara. Prodejní výstavu zahájil známý redaktor Karel Steigerwald. Název výstavy „Cesta, která se neudržuje“ byl znázorněním cesty umělců za dobrodružstvím. Toto dobrodružství se neodehrává v žádných exotických krajích, ale všude kolem nás. Obyčejné a zapomenuté věci dostávají zcela nové dimenze, pokud jim věnujeme pozornost.

Petr Faltus se věnuje malířství a grafice, Peter Balhar sochařství. Oba výtvarníci se seznámili na VŠUP v Praze, kde studovali v devadesátých letech u profesora Jiřího Šalamouna. Grafiky a pastely Petra Faltuse a sochy a reliéfy Petera Balhara jsou duchovně propojeny. Toto tajemné spojení poodhaluje svým návštěvníkům právě zmiňovaná výstava.

                

4. prosince 2006 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy výtvarníka Aleše Knotka. Výstavu s názvem „Průhled trhlinou“ uvedla PhDr. Vlasta Koubská.

Aleš Knotek je zakládajícím členem uměleckých skupin TUNEL a TORZO a od roku 1995 je členem S.V.U. MÁNES. Je abstraktně orientovaným malířem, který rád maluje na plátna a na kousky dřeva. Reálné tvary proměňuje v symboly. Jeho jemná a citlivá barevná paleta okouzluje svojí průsvitností.

Výstava byla součástí desáté sezóny programu Umění pro kancelář, který byl založen v roce 1996 s cílem podporovat současné, zejména české výtvarné umění a přispívat do kulturního života v Praze. Na další úspěch programu připili organizátoři společně s umělci i hosty.

             

24. října 2006 proběhla v budově Praha City Center vernisáž známého výtvarníka Karla Vysušila. Prodejní výstavu „Tajemné kouzlo barev“ pojmenoval a uvedl dr. Karel Žižkovský, který rovněž napsal předmluvu se stejným názvem pro čerstvě vydaný katalog umělce. Výstava byla uspořádána u příležitosti osmdesátých výročí narození umělce a zahajovala festival Karla Vysušila, který pokračoval v dalších galeriích v Praze a Olomouci.

Malíř a grafik Karel Vysušil vystudoval Školu dekorativního umění a Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením O. Nejedlého a K. Mináře. Je spoluzakladatelem skupin Máj, G7 a LG5. Od roku 1952 je členem spolku českých grafiků Hollar.

Jeho nejoblíbenějšími grafickými technikami jsou suchá jehla, lept a barevná litografie. Uspořádal přes 60 samostatných výstav a zúčastnil se více než 250 kolektivních výstav v Rakousku, Německu, Japonsku, Švýcarsku, Francii, Holandsku, Slovinsku, Itálii, Polsku, USA a Česku. Získal řadu českých a mezinárodních ocenění, např. stříbrnou plaketu v Tokiu v roce1969. Jeho díla jsou zastoupená v Národní Galerii v Praze.

             

MAYA ALEXANDROVNA, EVA ŠLACHTOVÁ – VÝTVARNICE
LINDE MÜLLER, NADINE EMAN, JEROEN HULSHOF – PIANO

Muzeum hlavního města Prahy zahájilo česko-holandský umělecký projekt "Pocta Mozartovi" pod patronací Velvyslanectví Nizozemského království v Praze. Projekt představil výtvarná díla Mayi Alexandrovny a grafičky Evy Šlachtové, která nevšedním způsobem zachycují hudební motivy.  Záštitu nad projektem, který byl realizován v duchu kulturní spolupráce členských zemí Evropské unie, převzalo Velvyslanectví Nizozemského království v Praze.

Projekt spojující hudbu s výtvarným uměním byl slavnostně zahájen 18. září 2006 v Muzeu hlavního města Prahy za doprovodu Mozartových skladeb. Mezinárodně známá výtvarnice Maya Alexandrovna přizvala grafičku Evu Šlachtovu a profesora holandské hudební konzervatoře Pierra Ruhlmanna s jeho studenty, aby společně uctili hudbu Wolfganga Amadea Mozarta v roce 250. výročí jeho narození.

Maya Alexandrovna pracovala na souboru čtrnácti vystavovaných obrazů tři roky. Tato díla byla inspirována setkáními s lidmi z různých kultur, odkazem starých civilizací a vážnou hudbou i rockem sedmdesátých a osmdesátých let.

I když výtvarnice a ilustrátorka s uměleckým jménem Maya žije už řadu let celkem poklidně v Praze, kde se narodila, prožila velkou část života za hranicemi. Vystudovala Pařížskou akademii umění BEAUX-ARTS. Vystavovala v USA, Austrálii, Německu a Francii a spolupracovala na řadě animovaných filmů, mimo jiné i pro televizní kanál BBC. Za svoje návrhy a ilustrace dostala řadu ocenění. Po návratu do Čech se věnovala ilustracím dětských knih a časopisů, například pro nakladatelství Albatros.

Eva Šlachtová se narodila v roce 1929 v Brně. Po absolutoriu na VŠUP v Praze se začala věnovat kresbě, ilustraci a grafice. Ústředním tématem její tvorby je hudba a město Praha. Vystavovala v České republice, Francii, Holandsku, Švýcarsku, Německu, USA, Itálii a Polsku. Její grafická díla získala ocenění ve Švédsku, Polsku a v Čechách a jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách.

Partnery projektu byly:

CEE Invest, member of Hannover Leasing Group
Velvyslanectví Nizozemského království v Praze
Muzeum hlavního města Prahy

          

Výstava nazvaná „Cesta k nebi“ ukazující směr vývoje umělecké duše Blanky Adensamové od romantiky k surrealismu a snu byla slavnostně započata 25. května 2006. Zahájili ji dva dobří přátelé umělkyně – Jan Kanyza a Felix Slováček.

Blanka Adensamová vstoupila na českou a krátce na to i na mezinárodní sklářskou scénu ve druhé polovině sedmdesátých let, nedlouho po absolvování sklářského ateliéru profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její díla jsou zastoupená ve veřejných a soukromých sbírkách v Evropě, Americe a Japonsku. Mezi její mnohá ocenění patří například „Promotion Award“ ze světové přehlídky „Glass 84“.

Blanka Adensamová se věnuje tvorbě tavených skleněných plastik a interiérových skleněných doplňků. Vytvořila také několik pískovaných a leptaných vitráží. Tavené sklo příležitostně kombinuje s přírodními materiály.

              

Tato výstava představila plastiky a reliéfy významné české umělkyně Šárky Radové. Název výstavy byl zvolen podle její stejnojmenné plastiky.

Šárka Radová se narodila roku 1949 v Praze. Zastupuje již třetí generaci významné umělecké rodiny. Její dědeček byl malířem, oba její rodiče zas keramiky. V letech 1967 – 1973 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1974 se pravidelně účastní mezinárodních sympozií a výstav v Itálii, Maďarsku, Holandsku a České republice.

Ze všech materiálů, které během své práce okusila, zvolila porcelán. Používá ho samostatně nebo v kombinaci s upravenou papírovou hmotou, akrylovými barvami a vodou. Ústředním tématem její tvorby je lidská figura.

                 

7. prosince proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy obrazů Aleše Lamra představující jeho nové práce. Výstavu zahájila legendární dáma českého klasického jazzu Jana Koubková a spisovatel a zpěvák Jan Vodňanský.

Aleš Lamr, jeden z předních malířů své generace, se narodil roku 1943 v Olomouci. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a v zápětí po ukončení studií nastoupil do prvního zaměstnání ve filmových studiích na Barrandově. Od roku 1968 pracuje na volné noze jakožto výtvarník, malíř, grafik, sochař a keramik. Krom toho realizoval řadu významných architektonických prací.

Svá díla vystavoval na četných samostatných a skupinových výstavách v Rakousku, Belgii, České republice, Francii, Německu, Bulharsku, Izraeli, Japonsku, Holandsku, Polsku, Španělsku, Švédsku, Tchaj-wanu, USA a Venezuele.  Je laureátem několika mezinárodních cen (např. Premio Juan Miró v Barceloně) a jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Aleš Lamr se v prostorách Praha City Center představil poprvé již v roce 1996 na vůbec první výstavě programu Umění pro kancelář. Pestré a jasné barvy jeho obrazů vnášející radost do strohých kancelářských prostor z něj udělaly jednoho z nejpopulárnějších výtvarníků mezi kupci umění.

               

2. listopadu 2005 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy z cyklu mezinárodního výtvarného projektu Art Relations pod názvem "Hraniční prostor".

Výstava knižní grafiky a volné grafické tvorby byla výsledkem Uměleckého sympozia "Hraniční Prostor", které se již počtvrté konalo v historickém městě Litomyšl, a to v červenci 2005. V kolektivním projektu se společně představili tři české umělkyně, MIRKA NĚMCOVÁ, ANDREA TACHEZYOVÁ a LENKA VILHELMOVÁ, a tři němečtí umělci, THOMAS KONIETSCHKE, DAVID SEDLACEK a IVO SEDLACEK.

Výstavu, jež se koná pod záštitou Německého Velvyslanectví a pražského Goethe Institutu, slavnostně zahájil pan Valentin Gescher, vedoucí kulturního referátu Německého velvyslanectví. 

             

8. června 2005 proběhla v budově Praha City Center vernisáž výstavy fotografií, obrazů a objektů pod názvem "Holky sobě", představující tři mladé absolventky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze: Adélu Pavlíkovou, Nikolu Semotánovou a Terezu Talichovou.

Nikola Semotánová (*1976) studovala na Výtvarné škole Václava Hollara (1990 - 1996) a na VŠUP v Praze (1997 - 2003). Pracuje převážně s objekty, které mají určitý vztah k lidskému tělu. Jejími oblíbenými tématy jsou ekologie, kult konzumu, postavení žen ve společnosti či příčiny agresivního chování.

Adéla Pavlíková (*1976) studovala na Výtvarné škole Václava Hollara (1993 - 1997), na Vyšší odborné škole grafické, obor grafika a ilustrace (1997 - 1998), a na VŠUP v ateliéru Koncept a intermédia (1999 - 2004). Věnuje se především digitálním médiím, hlavně počítačově manipulované fotografii, videu, instalacím a grafickému designu.

Tereza Talichová (*1977) studovala na Výtvarné škole Václava Hollara (1992 - 1996) a na VŠUP v ateliéru Koncept a intermédia (1998 - 2004). Pracuje s klasickými technikami, jako jsou pastely, ale věnuje se také digitálním médiím.

            

23. března 2005 proběhla vernisáž výstavy „Vstříc osudu“, představující výběr keramiky, koláží a asambláží známé výtvarnice Jindry Vikové, laureátky mnohých mezinárodních soutěží. Název výstavy byl inspirován koláží stejného jména. 

Jindra Viková studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1960-1964) a na VŠUP v ateliéru keramiky a porcelánu pod profesorem O. Eckertem (1964-1970). Vystavovala v USA, Itálii, Belgii, Německu, Nizozemsku, Maďarsku, Koreji, Iráku, Turecku, Francii, Švýcarsku, Číně, Japonsku, Austrálii a na Kubě. Zúčastnila se mnohých keramických sympozií a učila na školách v USA, Austrálii a Egyptě. Jindra Viková se do povědomí širší veřejnosti dostala hlavně díky svým keramickým a porcelánovým plastikám. Od devadesátých let se věnuje rovněž koláži a asambláži. Žije v Praze.

             

Výstava grafik Michaely Lesařové-Roubíčkové byla slavnostně zahájena 9. prosince. Vernisáž zpestřilo vystoupení dětského pěveckého sboru Základní školy a gymnázia J. Gutha-Jarkovského pod taktovkou Jany Ferstlové.

Michaela Lesařová-Roubíčková (1949) studovala u profesora Nováka, Svolinského a Sklenáře na VŠUP v Praze v letech 1967-1973. Jakožto zaměstnankyně IKEMU vytvářela ilustrace pro vědecké publikace. Již na začátku kariéry získala ocenění Joan Miró Grand Prix, po němž následovaly další ceny za její originální ex libris. Svou tvorbu představila na více než osmdesáti samostatných výstavách a její umělecká díla figurují v mnohých sbírkách.

Lesařová-Roubíčová se věnuje grafice, ilustraci, prostorové tvorbě, uměleckým doplňkům a tkaní. Ráda experimentuje a kombinuje různé techniky. Ve svých pracích se snaží o zachycení krásy každodenních událostí.

       

V rámci projektu Art Relations se veřejnosti společně představili dva renomovaní výtvarní umělci: český umělec Pavel Roučka a rakouský umělec Sinasi Bozatli. Výstavu zahájil dr. Klas Daublesky, rakouský velvyslanec v Praze. Výstava se konala pod záštitou evropské komisařky pro vnější vztahy dr. Benity Ferrero-Waldner a za podpory Rakouského velvyslanectví v Praze, Rakouského kulturního fóra v Praze, Velvyslanectví České republiky ve Vídni a Českého centra ve Vídni.

Cílem projektu Art Relations bylo navázat kulturní a uměleckou spolupráci mezi dvěma zeměmi Evropské unie. Projekt byl realizován ve spolupráci s rakouskou uměleckou agenturou Kunstmanagement Schreckenstein. Druhá výstava Art Relations proběhla v dubnu 2005, tentokráte v prostorách hotelu Le Meridien ve Vídni.

Pavel Roučka se v počátcích své umělecké dráhy věnoval scénografii kresleného filmu v Bruselu. Od 80. let se ale zaměřuje převážně na malbu, kresbu a litografii. V roce 1996 řídil kurs litografie na Akademii umění v Maastrichtu a v období let 1993 - 2004 vedl kursy kresby na Mezinárodní letní umělecké akademii v německém Frauenau. V roce 2003 jej francouzská vláda ocenila řádem Chevalier dan l´ordre des palmes academiques, udělovaným za mimořádný umělecký přínos. Svá díla vystavoval na třech kontinentech.

Sinasi Bozatli studoval malbu a sochařství na univerzitě v tureckém Gazi. V roce 1987 se přestěhoval do Vídně, kde v roce 1992 absolvoval Umělecko-průmyslovou akademii. Pravidelně vystavuje v Rakousku, Turecku, USA, Koreji, Egyptě, Maďarsku a v České republice. Opakovaně spolupracoval na projektu SOS Mitmensch. Od roku 1998 částečně žije a pracuje v USA. V roce 2003 vedl seminář v Esslově centru současného umění ve Vídni.

              

Před budovou v Klimentské ulici „vyrostly“ křehké kovové „Tulipány“ holandské výtvarnice Leny Aardse. Sochy této autorky si Pražané jistě pamatují z minulého roku, kdy byly poprvé prezentovány v rámci výstavy Sculpture Grande na Václavském náměstí. Leny Aardse žije již 11 let v Praze a má za sebou řadu samostatných výstav v Nizozemsku, Itálii, Francii, USA a Kanadě.

Vchod do obchodní pasáže budovy v Petrské ulici hlídá „Sitting Bull“ – socha ležícího býka se zakomponovanou lavičkou, která se zrodila u příležitosti světového kulturního projektu CowParade Prague 2004. Autorem kresby je známý pražský karikaturista, ilustrátor a grafik Jiří Slíva, dlouholetý člen sdružení českých grafiků Hollar. Při této příležitosti bude v prostorách Praha City Center zahájena také prodejní výstava populárních Slívových grafik.

Výstavy současného umění v budově Praha City Center pořádá společnost European Property Development, která se již od roku 1996 specializuje na investiční činnost, development a správu nemovitostí.

                       

Výstava obrazů a litografií Emmy Srncové a Oldřicha Jelena byla slavnostně zahájena 3. prosince. Slavná herečka a malířka Srncová si získala obecenstvo jak svým uměním, tak svým upřímným projevem. Oldřich Jelen, který již v minulosti vystavoval svá díla v Praha City Center, tentokráte představil nové ilustrace určené pro dětské knížky. Ačkoli se jednalo o první společnou výstavu těchto dvou umělců, početné publikum poskytlo svými nadšenými reakcemi jednoznačný důkaz o tom, že spojení Srncové a Jelena bylo dobrou volbou.

            

Jiří Pošva je humorným a vtipným kritikem každodenního života. Pracuje s hlínou, kterou používá pro formování sarkastických figur menší velikosti. Jeho postavy nejsou krásné ani elegantní a svou silnou gestikulací vyjadřují nevýhody a nedostatky svého těla.

Emil Bratršovský, který mimo jiné pracoval a žil v zahraničí, se ve své profesionální kariéře věnuje mnohým žánrům, zejména reportážím se sportovní, sociální a kulturní tematikou. Za své reklamní projekty získal řadu ocenění a od roku 1995 úspěšně vede své fotografické studio.

            

Elen Michaljovová vystudovala produkci na FAMU. Vystavovala v pražských galeriích, v divadle Bez zábradlí a v Hodoníně. Je zastoupena v soukromých sbírkách v New Yorku, v Miami, v Londýně a Düsseldorfu.

Vítězslav Kořínek vystudoval SUPŠ v Trutnově a VŠUP v Praze. V roce 1996 pobýval na studijní stáži v Itálii u prof. Toniho Bennetona. Svá díla vystavoval v galerii Art v Chrudimi (2000), na kovářském symposiu v Rouane ve Francii (2002) a také v galerii Studna v Liberci (2003).

Vernisáž výstavy byla výjimečně úspěšná. Při této příležitosti se prodaly všechny vystavené koláže a tři kovové plastiky. Anthony Shee, sběratel umění žijící v Praze, si tímto způsobem obohatil svou uměleckou sbírku.

          

Zdeněk Hošek (1948) studoval v letech 1968 - 1974 obor sochařství na UMPRUM v Praze. Zúčastnil se mnoha soutěží, ve kterých získal početné ceny za sochy a reliéfy. Jeho díla byla od roku 1970 prezentována na mnoha jednotných i skupinových výstavách v České Republice, Německu, Švýcarsku a Belgii. Hoškova bronzová socha zobrazující Antonína Dvořáka se nachází v místě rodiště tohoto skladatele v Nelahozevsi.

Vedle sochařství se Zdeněk Hošek věnuje také kresbě a malbě. Jako malíř se cítí být okouzlen architekturou, historií, přirozeným životem a proměnlivou atmosférou měst, která ve svých obrazech zachycuje technikou akvarelu. Zdeněk Hošek se řadí mezi nejlepší současné české akvarelisty.

Výstava v Praha City Center prezentovala práce věnované vybraným evropským městům, která nás provází cestou společné urbanistické tradice starého kontinentu.

          

Fotografické obrazy z cyklu Galerie Milenia Jadran

Ministryně školství, mládeže a sportu České Republiky JUDr. Petra Buzková zahájila dne 28. listopadu 2002 výstavu fotografických obrazů uměleckého fotografa Jadrana Šetlíka v budově na Loretánském náměstí, která patří společnosti European Property Development. Prezentace portrétů významných osobností veřejného a kulturního života v České Republice upoutala pozornost mnohých návštěvníků, mezi kterými nechyběl ani kardinál Miloslav Vlk. U příležitosti zahájení výstavy se také konala aukce čtyř fotografických obrazů darovaných umělcem, jejíž výtěžek byl věnován záplavami postiženému dětskému domovu v Žíchovci v Jižních Čechách. Dobročinná akce přinesla dětem bez náhradního domova částku v hodnotě 500 000,- Kč.

Obrazy získaly za společnost Kinnarps pan Anthony Shee a za společnost European Property Development pan Werner Ebm

     

Malíř Pedja Djakovič se narodil v roce 1964 v jugoslávské Derventě. Po ukončení středoškolských studií přijel do Prahy, kde byl přijat na malířský obor Akademie výtvarných umění u prof. Pospíšila a Sopka. Dnes žije a pracuje v Praze.

Od roku 1990 pravidelně vystavuje v České republice, Německu, Holandsku, Jugoslávii, Velké Britanii a Spojených státech. Díla autora jsou zastoupena v mnohých evropských a amerických sbírkách.

Na vernisáži výstavy 30. května 2002 v Praha City Center byl vydražen obraz Pedji Djakoviče Riccardo - bubeník. Výtěžek 85 000Kč byl věnován nadaci Národ dětem, která pomáhá nemocným dětem hospitalizovaným na Klinice dětské onkologie fakultní nemocnice Motol.

          

Malíř, grafik a ilustrátor Jan Souček (1941 – 2008) absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru kresleného filmu A. Hoffmeistera. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Díla autora, jehož osobitý styl je někdy nazýván "imaginativním realismem", jsou zastoupena ve sbírkách galerií a muzeí v České republice, Švýcarsku, Německu a také v mnohých soukromých evropských a amerických sbírkách.

Spolu s Janem Součkem vystavoval i jeho syn Adam, který je rovněž absolventem pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Adam Souček se věnuje především grafice a restaurování uměleckých děl. Dosud vystavoval v České republice a ve Švýcarsku.